Etiketa by měla mít místo v životě každého z nás

Kateřino, jste ambasadorkou a jedinou koučkou a lektorkou metody 5 chairs. Můžete nám ji představit? 

Metoda 5 Chairs - 5 židlí je vlastně kompasem našeho chování. Každá židle má svou barvu a svůj zvířecí symbol a představuje jistý způsob chování, komunikace, našich projevů. Nijak to nesouvisí s osobnostní typologií, to je třeba zdůraznit. Díky židlím, na něž si v průběhu tréninku postupně sedáme, přicházíme mj. na to, jak naše chování vnímají druzí a jejich reakce jsou nám náhle srozumitelnější. A nejen to, postupně se tak učíme, jak jinak změnit svou komunikaci, své chování, abychom místo agresivních či odmítavých reakcí dosáhli pochopení, podpory a spolupráce. Díky této metodě poměrně rychle a srozumitelně přijdeme na to, jak zlepšit své vztahy, doma i v práci. Ve firmách, kde školíme, tak můžeme, při zapojení se všech úrovní – od vedení po výrobu – významně ovlivnit firemní kulturu.

Komunikace a etiketa, to jsou témata, kterým se ve své profesi zejména věnujete. Dá se říct, jaké mezery v těchto oblastech lidé u nás nejčastěji mají? 

Myslím, že se stačí projet tramvají nebo chvíli dívat na televizní debaty: slušnost je nedostatkovým zbožím. Slova jako „OMLOUVÁM SE“, „PROMIŇTE“ apod. se ve slovníku Čechů narozdíl např. od Britů (Kateřina byla mnoho let vdaná za Angličana - pozn. red.) vyskytují minimálně. Zato útočné, obviňující či ignorující chování pozoruji bohužel často. Etiketa není o jezení šneků a o pravidlech “pro snoby”. Etiketa je především a hlavně něco, co nám pomáhá mít kolem sebe hezky a laskavo. Projev úcty k druhým, ohleduplnost, ocenění. To vše jsou součásti pravidel slušného chování, etikety. Dáváme tím tak najevo, že do dané společnosti patříme a že se s námi druzí mohou cítit v bezpečí a příjemně. Do restaurace jdeme raději s partnerem, který jí příborem než s někým, kdo jí jen rukama (pokud ovšem nejsme v Indii:-).

Vy sama jste podnikatelkou. V čem si myslíte, že jsou české podnikatelky dobré? Je něco, co mají oproti mužům třeba navíc?
České podnikatelky jsou velmi pracovité a mnohostranné. A navíc zvládnou být podnikatelkami i matkami a hospodyňkami a nebojí se v žádném případě být a zůstat ženou! To vidím v dnešní době, kdy se až moc tlačí na rovnocennost ve všem, což má mj. např. dle genetiků negativní vliv na plodnost, jako velmi cenné a obdivu hodné. A ještě mají bohužel navíc notnou dávku sebekritiky a sebepodceňování, v čemž jednoznačně dávají mužským protějškům „na frak“. 

V řadě firem můžeme dnes vidět, že je v nich uplatňován trend „tykání“. Pro některé z nás to však nemusí být vždy komfortní. Je podle Vás odstranění „vykání“ něco, co podporuje soudržnost pracovního kolektivu a přátelskou atmosféru na pracovišti, jak by se dalo předpokládat? 

Nemyslím si. Tykání ve firmách k nám přišlo s velkými nadnárodními korporacemi a částečně je i výsledkem našeho “nepochopení”, že i angličtina zná vykání. Tykání a vykání jsou gramatické formy, které mohou podtrhnout vnímání našich vztahů. Má to svá pro i proti. Možná se vám stalo, že se na vás při jízdě obořil jiný řidič – vykal vám nebo tykal? Můj táta a strýc měli s mojí babičkou krásné vztahy, založené na velké úctě a lásce – a oba babičce vykali. V jedné korporaci, kde jsem léta pracovala bylo několik lidí, kterým se vykalo přirozeně a byli stejnou součástí kolektivu jako “tykači”.

Je v pořádku, když nepřijmeme nabízené „tykání“? 

To je bohužel nepříjemná situace. Je to trochu jako nepřijmout nabízenou ruku. I když i z této situace se lze elegantně dostat. Covid je v tomto směru dobrou školou. Pokud jste v situaci, kdy je nabídnutí tykání na vás, pečlivě zvažte, zda je to vhodné, zda tykání bude vítáno. Tady je vítaným pomocníkem empatie.

Správná komunikace je v dnešní době poznamenané do velké míry pandemií COVID-19 velmi důležitá. A to zejména pro firmy, které mají obavy, že přijdou o své zákazníky a klienty. Co byste jim poradila, jak mají efektivně komunikovat? 

Žijeme ve VUCA světě (V – volatile/ velmi proměnlivý, U – uncertain/nepredikovatelný, C – complex /komplexní, A – ambiguous/mnohoznačný), vše se mění doslova v minutách, nelze předvídat ani plánovat, jak vidíme. Odborníci radí: „komunikujme otevřeně a srozumitelně, říkejme fakta, rozhodujme se rychle, zapojme do komunikace a rozhodování celou organizační strukturu, hledejme informace tam, kde vznikají (např. v ordinacích obvodních lékařů…).“ Tím snížíme paniku a strach a budeme tak schopni racionálního jednání a uvažování.

Jste členkou Business & Professional Women CR. Co Vám členství v této organizaci přináší?

Jsem ráda, že tato organizace v ČR existuje a děkuji Lence Šťastné, že se do toho před lety pustila s vervou jí vlastní. V uspěchané a zmatené době vítám ještě víc než dřív možnost inspirovat se druhými, potkávat se na profesionální úrovni a taky trochu pomáhat druhým. Třeba i tento rozhovor někomu pomůže. Co myslíte?

Vaše téma mentoringu “Neřeknete-li si co chcete” na Equal Pay Day je po několika dnech plně obsazené. Těšíme se na přidané termíny, které si mohou registrovat i další ženy. 

Děkujeme za rozhovor.